Do Osvětimi a Krakova se vydalo 90 žáků školy
Již v průběhu podzimu mnoho studentů naší školy projevilo zájem navštívit místo, které přináší svědectví o událostech spjatých s největším vyhlazovacím táborem vybudovaným za 2. světové války. 2. a 16. března se s Cestovní kanceláří ČiLe vydalo poznat minulost celkem 90 žáků. Přestože se odjezd vždy konal v časných ranních hodinách, všichni účastníci bez potíží absolvovali 3,5 hodinovou prohlídku Osvětimi I a Osvětimi II – Březinka.
Prošli jsme bránou koncentračního tábora Osvětim I s nápisem Arbeit macht frei (Práce osvobozuje). Po celou dobu jsme mohli poslouchat působivé vyprávění průvodců. Prohlédli jsme si množství vlasů, bot a dalších osobních předmětů, které kdysi patřili lidem, jež byli přivezeni do „továrny na smrt“. Při pohledu na drátěné a betonové ploty všichni vnímali, že si jen těžko můžeme představit, jaké to je, když se z člověka stane pouhé číslo, které má vytetované na svém předloktí.
Do části Osvětim II – Březinka vzdálené 3 kilometry jsme přejeli autobusem. Mnoho z nás vidělo vstup do tábora, tzv. „bránu smrti“, třeba ve filmu, ale stát na nechvalně proslulé rampě, kde probíhala selekce nových vězňů, je něco jiného. Na trosky plynových komor a krematorií byl tísnivý pohled. Například v r. 1944 zde za den zde našlo smrt okolo 9000 Židů.
Právě žáci, kteří jeli do Osvětimi 16. 3. měli příležitost spatřit na místě, kde nacisté zavraždili 1,1 milionu lidí, zajímavou událost. Prakticky v těsné blízkosti trosek plynových komor se shromažďovalo mnoho skupin mladých studentů z Izraele zahalených do bílo-modrých vlajek a desítky Židů v tradičním slavnostním oblečení. Celá pietní akce připomínala „pochod živých“, který se v těchto místech každoročně v dubnu nebo květnu koná na památku Židů vyvražděných nacisty.
Odpoledne jsme autobusem přejeli do Krakova. Po nábřeží, kolem řeky Visly, jsme vystoupali na návrší s hradem Wawel, který je spolu s centrem města Krakova zanesen na Seznamu světového dědictví UNESCO. Prohlédli jsme si katedrálu sv. Stanislava a Václava, a pak se přesunuli do historického centra Krakova, kde jsme se věnovali individuálnímu programu.
Ve večerních hodinách nás pak čekala cesta domů. Poznávací zájezdy se opravdu vydařily. Přispělo k tomu příznivé počasí, ale poděkování patří především našemu panu průvodci D. Slovákovi z CK ČiLe.
Mgr. Petra Holánková
Mgr. Gabriela Kubištová