Veselý autobus

Polské silnice se sice hodně zlepšily, ale cesta byla nekonečná. Místní zemědělci se rozhodli ukázat svůj vozový park a aby nikomu nic neuniklo, zpomalovali hlavně v místech, kde byl zákaz předjíždění.

Nakonec jsme přece jen do cíle přijeli. Byli jsme přivítáni panem ředitelem, který se o nás staral celý den. Nejdříve jsme se v konferenčním sále dozvěděli o historii a současnosti školy, shlédli film o škole (s českými titulky) a o městě (bez českých titulků). Pak následovala prohlídka učeben a výukových prostor. Hlavně chlapcům se líbila venkovní posilovna a měli možnost rozcvičit se před sportovním utkáním, které je čekalo. Byli jsme rádi, že se podařilo vyjednat utkání ve fotbale a ne ve volejbale, ve kterém jsme vždy prohráli. Konečně jsme mohli ukázat, že jsme národ Masopusta, Panenky, Nedvěda, Čecha,… Poláky bylo sice na hřišti více vidět, protože nastoupili v žlutých dresech, naši naproti tomu vynikali barevností. Vítězství nám nakonec uniklo. Ale jen těsně, Jen o 3 branky. Alo nepřijeli jsme sem za vítězstvím, ale za přátelstvím.

Pořádně nám vyhládlo a tak jsme byli zvědaví, co bude k obědu. Polévka s neposlušnými nudlemi (nešly nabrat a ze lžíce utíkaly) a kuřecí řízek s bramborovou kaší a dušenou mrkví. Kombinace na kterou nejsme zvyklí a proto se mnozí mrkve vzdali. Ale pochutnali jsme si. Po poledním klidu (pomalé procházce na náměstí) následoval výstup na radniční věž. Počasí nám přálo. Sluníčko nakonec svítilo, bylo teplo a viditelnost skvělá. Při sestupu z věže si mnozí ještě vyrazili repliku středověké mince. A ve zbývajícím čase jsme se věnovali nákupům. Kurs byl 200 korun za 30 zlotých. Všechny obchody jsme vzali útokem.

V 17,00 byla večeře. Opět jsme si pochutnali, tentokrát na těstovinách s boloňskou omáčkou. Následovalo rozloučení s panem ředitelem doprovázené velkým poděkováním za báječný den. Nasedli jsme do autobusu a začalo pršet. Vyšlo to prostě skvěle.

M. Fidlerová